macska.net 24.04.2018  

Úvod
Fotografie
V. J. Propp
 

I I I )  F U N K C E  J E D N A J Í C Í C H  O S O B

 

V této kapitole vyjmenujeme funkce jednajících osob, a to v pořadí, jaké diktuje sama pohádka.

U každé funkce se uvádí: 1. krátký výklad její podstaty, 2. zkrácené označení jedním slovem, 3. konvenční značka pro funkci (zavedení značek později umožní srovnávat výstavbu pohádek schematicky). Poté následují příklady. Příklady většinou ani zdaleka nevyčerpávají náš materiál. Uvádíme je pouze jako ukázky. Jsou rozděleny do určitých skupin. Skupiny mají k vymezení funkce obdobný vztah jako druhy k rodu. Základním úkolem je rozdělení na rody. Zkoumání druhů nemůže spadat do úkolů obecné morfologie. Druhy se mohou dále rozdělovat na odrůdy, čímž se vytváří východisko systemizace. Níže uvedené uspořádání nesleduje podobné cíle. Uvedené příklady mají pouze ilustrovat a demonstrovat existenci funkce jako jisté rodové jednotky. Jak již bylo uvedeno, všechny funkce se včleňují do posloupnosti jednoho vyp kurs">výchozí situace a dáváme mu konvenční označení a.

Po výchozí situaci následují tyto funkce:

  1. JEDEN ZE ČLENŮ RODINY OPOUŠTÍ DOMOV
    (pojmenování: odloučení, označení b).
    1. Odejít může osoba starší generace. Rodiče odcházejí za prací (113). "Kníže musel odjet na dalekou cestu a zanechal ženu v cizích rukou" (265). "Jednou kupec odjížděl do cizích zemí" (197). Obvyklé formy odchodu: za prací do lesa, za obchodem, do války, za svými záležitostmi (b1).
    2. Zesílenou formou odloučení je smrt rodičů (b2).
    3. Někdy odcházejí osoby mladší generace. Jdou nebo jedou na návštěvu (101), na ryby (108), na procházku (137), na jahody (224) (b3).
  2. HRDINOVI JE NĚCO ZAKÁZÁNO (pojm.: zákaz, ozn. g).
    1. "Do této komory se nesmíš podívat" (159). "Dávej pozor na bratříčka a neodcházej z domova" (113). "Kdyby přišla baba Jaga, nic jí neříkej a mlč" (106). "Kníže jí dlouho domlouval a zakazoval jí opouštět zámek" (265) aj. Zákaz vycházení bývá někdy zesílen nebo nahrazen vsazením dětí do úkrytu v jámě (201). Někdy je naopak forma zákazu oslabena, stává se prosbou nebo radou: matka přemlouvá syna, aby nechodil na lov ryb, protože je ještě malý (108) aj. Pohádka obvykle uvádí nejdříve odchod a pak zákaz. Faktická posloupnost událostí je ovšem opačná. Zákazy mohou být vydávány i bez spojení s odchodem: netrhat jablka (230), nezvedat zlaté pírko (169), neotvírat skříňku (219), nelíbat sestru (219). Ozn. g1.
    2. Opačnou formou zákazu je při'kaz nebo návrh: přinést na pole jídlo (133), vzít s sebou do lesa bratříčka (247). Ozn. g2.
    Na tomto místě můžeme udělat pro lepší pochopení malou odbočku. V pohádce dále přichází náhlé neštěstí (které však bylo přece jen jistým způsobem připraveno). V souvislosti s tím výchozí situace někdy s důrazem popisuje šťastný a blahobytný stav. Car má krásnou zahradu se zlatými jablky; staříčci něžně milují svého Ivašečku atd. Zvláštní formou je popis agrárního blahobytu: rolník a jeho synové mají krásné seno. Často se setkáváme s popisem setby a nádherného osení. Tento blahobyt a štěstí slouží pochopitelně jako kontrastní pozadí pro následující neštěstí. Přízrak neštěstí již krouží nespatřen nad šťastnou rodinou. Odtud pramení zákazy nevycházet ven aj. Samotný odchod příslušníků starší generace toto neštěstí již připravuje, vytváří pro ně vhodnou chvíli. Děti jsou po odchodu nebo smrti rodičů ponechány samy sobě. Roli zákazu někdy hraje příkaz. Jestliže se dětem poroučí jít na pole nebo do lesa, pak splnění tohoto příkazu má právě takové následky jako porušení zákazu nechodit do lesa nebo na pole.
  3. ZÁKAZ JE PORUŠEN (pojm. porušení, ozn. d). Formy porušení odpovídají formám zákazu. Funkce II a III vytvářejí párový prvek. Druhá polovina může někdy existovat bez první. Carovy dcery jdou do zahrady (b3) a pozdě se vrátí domů. Tady je vypuštěn zákaz přijít pozdě domů. Splnění příkazu (d2) odpovídá, jak bylo ukázáno, porušení zákazu (d1).
    Do pohádky nyní vstupuje nová osoba, kterou můžeme nazvat škůdcem. Jeho úkolem je porušit klid šťastné rodiny, způsobit nějaké neštěstí, škodu nebo újmu. Škůdcem může být drak, čert, loupežníci, čarodějnice, macecha atd. Vstupu nových postav do děje jsme věnovali zvláštní kapitolu. Do děje tedy vstoupil škůdce: přišel, připlížil se, přiletěl apod. a začíná vyvíjet činnost.
  4. ŠKŮDCE SE SNAŽÍ VYZVÍDAT (pojm.: vyzvídání, ozn. e).
    1. Cílem vyzvídání je zjistit, kde jsou děti, drahocenné předměty aj. Medvěd: "Kdo mně poví, kam se poděly carovy děti?" (201). Příručí: "Kde berete tyhle drahokamy?" (197). Pop se vyptává: "Co tě tak rychle postavilo na nohy?" (258). Carova dcera: "Řekni, Ivane, kupecký synu, kde je tvoje moudrost?" (209). "Čím se živí ta fena?", myslí si Jagišna. Posílá na výzvědy Jednoočku, Dvouočku a Tříočku (100). Ozn. e1.
    2. S opačnou formou vyzvídání se setkáváme, když se oběť vyptává svého škůdce. "Kde je tvá smrt, Koščeji?" (156). "Jakého to máte rychlého koně! Dal by se někde opatřit takový, aby vašeho předběhl?" (160). Ozn. e2.
    3. V jednotlivých případech se setkáváme s vyzvídáním prostřednictvím jiných osob. Ozn. e3.
  5. ŠKŮDCE DOSTÁVÁ INFORMACE O SVÉ OBĚTI
    (pojm.: vyzrazení, ozn. z).
    1. Škůdce přímo dostává odpověď na svou otázku. Dláto odpovídá medvědovi: "Vynes mne na dvůr a hod na zem. Kde se zapíchnu, tam kopej." Kupcová odpovídá příručímu na otázku, kde bere drahokamy: "Ale, slepice nám je snáší" atd. Tady máme opět párové funkce. Často jsou dány formou dialogu. Sem patří mj. i dialog macechy se zrcadlem. Ačkoliv se macecha nevyptává bezprostředně na nevlastní dceru, zrcadlo jí odpovídá: "Ty jsi krásná, o tom není sporu, ale máš nevlastní dceru, je u bohatýrů v hlubokém lese, a ta je ještě krásnější." Podobně jako v jiných případech druhá polovina může existovat bez prvé. Vyzrazení zde bere na sebe podobu neopatrného činu. Matka hlasitě volá syna domů a tím prozradí jeho přítomnost čarodějnici (108). Stařík dostal kouzelnou brašnu, pohostí z ní kmotru a tím jí prozradí tajemství kouzelného předmětu (187). Ozn. z1.
    2. - 3.   Opačné nebo jiné vyzvídání vyvolává příslušnou odpověď. Koščej prozrazuje tajemství své smrti (136), tajemství rychlého koně (159) aj. Ozn. z2.
  6. ŠKŮDCE SE SNAŽÍ OKLAMAT SVOU OBĚŤ, ABY SE ZMOCNIL JÍ NEBO JEJÍHO MAJETKU (pojm.: úskok, ozn. h).
    Škůdce na sebe především bere jinou podobu. Drak se mění ve zlatou kozu (162), v krásného mládence (202). Čarodějnice se tváří jako "hodná stařenka" (225). Napodobuje matčin hlas (108). Pop si navléká kozlí kůži (258). Zlodějka dělá ze sebe žebračku (139).
    Poté následuje samotná funkce:
    1. Škůdce se pokouší přemlouvat: čarodějnice nabízí prstýnek (114), kmotra nabízí vypaření v lázni (187), čarodějnice vybízí k odložení oděvu (259), k vykoupání v rybníce (265). Ozn. h1.
    2. Škůdce přímo užívá kouzelných prostředků. Macecha dává nevlastnímu synovi uspávací nápoj (233). Zapichuje do jeho oděvu kouzelný špendlík (233). Ozn. h2.
    3. Škůdce užívá k oklamání nebo přinucení jiného prostředku. Zlé sestry dávají do okna, kudy má přiletět Finist, nože a bodce (234). Drak přemísťuje nasypané hobliny, které ukazují dívce cestu k bratrům (133). Ozn. h3.
  7. OBĚŤ PODLEHNE ÚSKOKU A TÍM BEZDĚČNĚ POMÁHÁ NEPŘÍTELI (pojm.: pomahačství, ozn. J)
    1. Hrdina souhlasí s přemlouváním škůdce, tj. bere si prstýnek, jde do parní lázně, koupá se atd. Lze poznamenat, že zákazy se vždycky porušují, ale úskočné návrhy se vždycky přijímají a jedná se podle nich. Ozn. J1.
    2. - 3.   Hrdina mechanicky reaguje na použité kouzelné a jiné prostředky, tj. usíná, poraňuje se apod. Tato funkce může existovat i odděleně. Hrdinu nikdo neuspává, usíná náhle sám, aby ulehčil škůdci jeho záměry. Ozn. J2, J3.
      Zvláštní formou úskočného návrhu a příslušného souhlasu je úskočná smlouva. ("Dej mi to, o čem doma nevíš.") Souhlas se v těchto případech vynucuje, přičemž škůdce využívá jakékoliv svízelné situace své oběti (rozběhnuté stádo, krajní chudoba aj.). Někdy tuto svízelnou situaci způsobí sám škůdce. (Medvěd pevně chytí cara za vousy, 201.) Tento prvek může být označen jako předběžné neštěstí. (Ozn. l.) Uvedená značka odlišuje tento druh úskoku od jiných.
  8. ŠKŮDCE PŮSOBÍ JEDNOMU ZE ČLENŮ RODINY ŠKODU NEBO ÚJMU (pojm.: škůdcovství, ozn. A).
    Tato funkce je mimořádně důležitá, protože z ní vlastně vyplývá dějová dynamika pohádky. Odloučení, porušení zákazu, vyzrazení a zdařilý úskok připravují tuto funkci, umožňují ji nebo usnadňují. Proto prvních sedm funkcí můžeme považovat za přípravnou část (podgotoviteľnaja časť) pohádky, zatímco škůdcovství otvírá expozici (zavjazka). Formy škůdcovství jsou neobyčejně rozmanité:
    1. Škůdce unese člověka (A1). Drak unese carovu dceru (131), rolníkovu dceru (133). Čarodějnice unese chlapce (108). Starší bratři unesou nevěstu mladšího (168).
    2. Škůdce uloupí nebo odejme kouzelný prostředek (A2).27 Udatný mládenec odcizí kouzelnou košili (203). Paleček odcizí kouzelného koně (138).
      1. Zvláštní podtřídou této formy je násilné odstranění nadpřirozeného pomocníka. Macecha poručí podříznout divotvornou krávu (100, 101). Šafář nařizuje zaříznout divotvornou slepici nebo kachnu (195, 197). Ozn. AII.
    3. Škůdce zničí nebo uloupí úrodu (A3). Kobyla sežere kupu sena (105). Medvěd krade oves (143). Jeřáb krade hrách (186).
    4. Škůdce ukradne denní světlo (A4). Tento případ se stane pouze jednou (135).
    5. Škůdce uskuteční loupež nebo únos jinou formou (A5). Předmět loupeže nebo únosu může být nejrozmanitější a není proto nutné registrovat všechny formy. Jak uvidíme dále, tento objekt nemá vliv na rozvíjení děje. Logicky správnější by bylo považovat všechny formy loupeže nebo únosu za jednu formu škůdcovství, a formy, rozdělené podle předmětů, za podtřídu. Technicky výhodnější však bude vyčlenit několik hlavních forem a ostatní zobecnit. Přililady: Pták Ohnivák krade zlatá jablka (168). Obluda Norka každou noc požírá zvířata z carského zvěřince (132). Generál ukradne králi meč (ne kouzelný) (259) atd.
    6. Škůdce způsobí ublížení na těle (A6). Služka vyloupne své paní oči (127). Carova dcera usekne Katomovi nohy (195). Je zajímavé, že také tyto formy jsou (z hlediska morfologického) loupeží. Např. oči si služka dá do kapsy a odnese: posléze jsou získány zpět stejným způsobem jako jiné ukradené předměty a jsou dány na své místo. Totéž se dělá s vyříznutým srdcem.
    7. Škůdce způsobuje náhlé zmizení (A7). Toto zmizení vyplývá z použití čarodějných nebo úskočných prostředků. Macecha uspí nevlastního syna. Jeho nevěsta zmizí navždy (232). Sestry dávají nože a bodce do okna, kudy má přiletět Finist. Ten si poraní křídla a zmizí navždy (234). Zena odlétá od manžela na létajícím koberci (192). Zajímavá forma je v pohádce č. 267. Zmizení zde způsobí sám hrdina. Spálí kožich své zakleté ženy a ta mizí navždy. S výhradou sem můžeme zahrnout zvláštní případ pohádky z č. 219. Čarodějný polibek způsobí, že hrdina úplně zapomene na svou nevěstu. V tomto případě obětí je nevěsta, která ztrácí svého ženicha (AVII).
    8. Škůdce požaduje nebo vyláká svou oběť (A8). Tato forma obvykle vzniká jako následek úskočné smlouvy. Mořský car požaduje careviče a ten odchází z domova (219).
    9. Škůdce někoho vyhání (A9). Macecha vyhání nevlastní dceru (95). Pop vyhání vnuka (143).
    10. Škůdce rozkazuje někoho hodit do moře (A10). Car rozkáže dát dceru a zetě do sudu a sud hodit do moře (165). Rodiče vypouštějí spícího syna na moře v lodičce (247).
    11. Škůdce někoho nebo něco začarovává (A11). Zde je třeba poznamenat, že škůdce často způsobí dvě tři škody najednou. Existují formy, s nimiž se zřídkakdy setkáváme samostatně, které tíhnou ke spojení s jinými formami. K takovým formám patří i začarovávání. Zena změní manžela ve psa a vyhání ho (tj. A9/11; 246). Macecha změní vlastní dceru v rysa a vyhání ji (266). Dokonce v těch případech, kdy je nevěsta změněna v kachnu a odlétá, to znamená vyhnání, ačkoliv se o něm jako o vyhnání nemluví (264, 265).
    12. Škůdce provede záměnu (A12). Tato forma ve většině případů je rovněž doprovodná. Chůva změní nevěstu v kachnu a zaměňuje ji svou dcerou (tj. A11/12; 264). Služka oslepuje carovu nevěstu a sama se za ni vydává (A6/12; 127).
    13. Škůdce rozkazuje zabít oběť (A13). Tato forma představuje v podstatě zesílenou modifikaci vyhnání. Macecha přikazuje sloužícímu, aby nevlastní dceru na procházce zabil (210). Carova dcera rozkazuje sluhům, aby odvezli jejího manžela do lesa a tam ho zabili (192). V těchto případech se obvykle vyžaduje, aby byla na důkaz předložena játra a srdce zabitého.
    14. Škůdce sám zabíjí (A14). Tato forma je obvykle také pouze doprovodnou, zesilující formou jiných forem škůdcovství. Carova dcera odcizí kouzelnou košili svého muže a zabije ho (tj. A2/14; 208). Bratří zabíjejí nejmladšího a uloupí mu nevěstu (A1/14; 168). Sestra bere bratrovi jahody a zabíjí ho. (244).
    15. Škůdce někoho uvězní nebo zadrží (A15). Carova dcera uvrhne Ivana do žaláře (185). Mořský car drží ve vězení Semjona (256).
    16. Škůdce vyhrožuje násilným sňatkem (A16). Drak si žádá za ženu carovu dceru (125).
      1. Totéž mezi příbuznými: bratr si žádá za ženu sestru (114). Ozn. AXVI.
    17. Škůdce vyhrožuje kanibalismem (A17). Drak si žádá k sežrání carovu dceru (171). Drak sežral ve vesnici všechny lidi a stejný osud hrozí poslednímu rolníkovi, který zůstal naživu (146).
      1. Totéž mezi příbuznými (AXVII), sestra se snaží sníst bratra (92).
    18. Škůdce trýzní oběť po nocích (A18). Drak (192), čert (115) trýzní po nocích carovu dceru. Čarodějnice přilétá k dívce a saje jí hrud (193).
    19. Škůdce vyhlašuje válku (A19). Sousední car vyhlašuje válku (161). Podobně drak pustoší království (137).
    Tím se vyčerpávají formy škůdcovství v mezích zvoleného materiálu. Zdaleka ne všechny pohádky začínají však nějakou způsobenou škodou. Jsou i jiné začátky, které se často rozvíjejí stejně jako pohádky začínající od A. Když se podíváme na tento jev blíže, můžeme si všimnout, že tyto pohádky vycházejí z jisté situace chybění nebo nedostatku (nechvatki ili nedostači), což má za následek hledání, analogické s hledáním při škůdcovství. Odtud vyplývá závěr, že nedostatek může být nazírán jako morfologický ekvivalent např. únosu nebo loupeže. Podívejme se na následující případy: carova dcera odcizí Ivanův talisman. Výsledkem tohoto odcizení je, že Ivanovi se tohoto talismanu nedostává. A zde vidíme, že pohádka vypouští škůdcovství a začíná velice často přímo nedostatkem: Ivan chce mít kouzelnou šavli nebo kouzelného koně apod. Jak odcizení, tak chybění určují následující moment expozice: Ivan se vydává hledat. Totéž je možno říci o unesené nevěstě nebo prostě o nevěstě, jíž se někomu nedostává atd. V prvém případě je to jistý akt, jehož výsledkem je chybění, a který vyvolává hledání, v druhém případě je tu již hotové chybění, které vyvolává hledání stejně. V prvém případě je nedostatek vytvářen zvnějšku, v druhém pociťován zevnitř.
    Plně si uvědomujeme, že termín nedostatek a "chyběni" nejsou zcela šťastné. V ruštině však neexistují taková slova, kterými by bylo možno daný pojem vyjádřit přesně a beze zbytku. Ruské slovo "nedostatok" zní lépe, ale má zvláštní význam, který se pro daný pojem nehodí.28 Nedostatek (nedostača) je možno srovnat s nulou, která v řadě číslic představuje určitou veličinu. Daný okamžik může být popsán následujícím způsobem:
VIII-a.  JEDNOMU Z ČLENŮ RODINY SE NĚČEHO NEDOSTÁVÁ NEBO BY NĚCO CHTĚL MÍT
     (pojm.: nedostatek, ozn. a).
Tyto případy lze jen obtížně klasifikovat. Bylo by možné rozdělit je podle forem uvědomění si nedostatku (o tom podrobněji na str. 69), zde se však můžeme omezit na dělení podle objektů, jichž se nedostává. Setkáváme se s následujícími formami: 1. nedostává se nevěsty (nebo přítele, vůbec člověka). Tento nedostatek je někdy vylíčen velmi výrazně (hrdina je rozhodnut nevěstu hledat), jindy se ani slovy nepřipomíná. Hrdina je svobodný a vydává se hledat nevěstu; to je začátek rozvíjení děje; ozn. a1; 2. je nezbytně třeba kouzelného prostředku, např. jablek, vody, koně, šavle aj.; ozn. a2; 3. scházejí nevídané věci nebo bytosti (bez kouzelné síly) jako pták Ohnivák, kachna se zlatým peřím, "div-divoucí" (divo-divnoje) atd.; ozn. a3 ; 4. specifická forma: chybí kouzelné vejce s Koščejovou smrtí (s láskou carovy dcery); ozn. a4; S. racionalizované formy: chybí peníze, prostředky k existenci aj.; ozn. a5. Stojí za povšimnutí, že podobné začátky z všedního života se někdy rozvíjejí zcela fantasticky; 6. různé jiné formy; ozn. a6. Podobně jako objekt únosu nebo loupeže neurčuje výstavbu pohádky, právě tak ji neurčuje ani objekt nedostatku. Pro obecně morfologické cíle není nutno utřiďovat všechny případy, lze se omezit na nejdůležitější a ostatní zobecnit.
Na tomto místě mimoděk vyvstává otázka: vždyť zdaleka ne všechny pohádky začínají způsobenou škodou nebo tak, jak jsme právě popsali. Pohádka o Jemeljovi hlupákovi začíná tím, že hlupák loví štiku, a vůbec ne škůdcovstvím apod. Při srovnávání většího počtu pohádek se však ukazuje, že prvky, náležející do střední části pohádky, se někdy posunují k začátku; právě takový případ máme tady. Jak uvidíme dále, chycení zvířete a jeho ušetření je typickým prvkem střední části pohádky. Vůbec prvky A nebo a jsou závazné pro každou pohádku zkoumané třídy. Jiné formy expozice neexistují.
  1. NEŠTĚSTÍ NEBO NEDOSTATEK JSOU SDĚLENY.
    K HRDINOVI SE NĚKDO OBRACÍ S PROSBOU NEBO ROZKAZEM. JE ODESLÁN NEBO PROPUŠTĚN
    (pojm.: prostřednictví, spojovací moment, ozn. B).
    Tato funkce uvádí do pohádky hrdinu. Při podrobnější analýze může být rozložena na součásti, ale pro naše potřeby to není podstatné. Hrdinové pohádky mohou být dvojího typu: 1. Jestliže je unesena dívka, mizí z obzoru svého otce (a tím í z obzoru posluchače) a dívku se vypraví hledat Ivan, pak hrdinou pohádky je Ivan, a ne unesená dívka. Takové hrdiny lze nazvat hledači. 2. Jestliže je unesena nebo vyhnána dívka nebo chlapec a pohádka provází unesenou nebo vyhnanou osobu a nezajímá se, co se stalo s těmi, kteří zůstali, pak hrdinou pohádky je unesená nebo vyhnaná dívka nebo chlapec. Hledač v pohádce tohoto druhu není. Takové hrdiny lze nazvat hrdiny postiženými.29 Zda se pohádky s těmi či oněmi hrdiny rozvíjejí stejně, uvidíme dále. S případy, kdy pohádka sleduje jak hledače, tak postižené (srov. Ruslan a Ludmila), se v našem materiálu nesetkáváme. Moment prostřednictví se vyskytuje v obou případech. Význam tohoto momentu spočívá v tom, že způsobuje odchod hrdiny z domova.
    1. Vyhlašuje se výzva o pomoc, načež následuje odeslání hrdiny (B1). Výzva obvykle vychází od cara a je doprovázena sliby.
    2. Hrdina je rovnou odeslán (B2). Odeslání se děje formou příkazu nebo prosby. V prvním případě bývá doprovázeno hrozbami, ve druhém sliby, někdy obojím zároveň.
    3. Hrdinu pouštějí z domova (B3). Iniciativa k odchodu v těchto případech vychází často od samotného hrdiny, a nikoliv od odesilatele. Rodiče dávají požehnání. Hrdina někdy nesděluje své skutečné cíle. Prosí, aby se směl jít projít apod., ve skutečnosti jde do boje.
    4. Neštěstí je sděleno (B4). Matka vypráví synovi o únosu dcery, k němuž došlo ještě před jeho narozením, nežádá ho však přitom o pomoc. Syn se vypraví sestru hledat (133). Častěji však vyprávění o neštěstí nepochází od rodičů, nýbrž od různých stařenek, náhodně potkaných osob aj.
      Čtyři uvedené formy se vztahují k hrdinům hledačům. Následující formy se vztahují bezprostředně k hrdinům postiženým. Struktura pohádky vyžaduje, aby hrdina za každou cenu odešel z domova. Když se toho nedosáhne škůdcovstvím, pohádka k tomu účelu použije spojovacího momentu.
    5. Vyhnaný hrdina je z domova odvážen (B5). Otec odváží do lesa dceru, kterou vyhnala macecha. Tato forma je v mnoha ohledech velmi zajímavá. Činu otce není logicky třeba. Dcera by mohla odejít do lesa sama. Ale pohádka si žádá ve spojovacím momentu rodiče odesilatele. Lze dokázat, že daná forma je druhotným útvarem, to však nespadá do úkolů obecné morfologie. Je třeba poznamenat, že odvezena bývá i carova dcera, kterou si vyžádal drak. Carovu dceru v tomto případě odvezou na mořský břeh. Zároveň se však vyhlašuje výzva. Průběh děje je dále určován výzvou, nikoli odvezením na mořské pobřeží, pročež odvezení v tomto případě nelze řadit k funkci spojovacího momentu.
    6. Hrdina odsouzený na smrt je tajně propuštěn (B6). Kuchař nebo myslivec ušetří dívku nebo chlapce, pustí je a místo nich zabíjí zvíře, aby přinesl jejich játra a srdce na důkaz dokonaného zabití (210, 195). Moment B byl v předcházejícím výkladu označen jako faktor, způsobující hrdinův odchod z domova. Jestliže odeslání vytváří nutnost odchodu, zde je dána možnost odejít. První případ je charakteristický pro hrdinu hledače, druhý pro hrdinu postiženého.
    7. Zpívá se smutná píseň o neštěstí (B7). Tato forma je specifická pro zabití (zpívá bratr, který zůstal naživu, aj.), začarování spojené s vyhnáním, pro záměnu. Neštěstí se díky tomu stává známým a vyvolává protiakci.
  2. HLEDAČ SE ROZHODNE K PROTIAKCI NEBO S NÍ VYSLOVÍ SOUHLAS (pojm.: začínající protiakce, ozn. C).
    Tento moment je charakterizován např. takto: "Dovol nám, care, hledat tvé dcery" aj. Někdy tento okamžik není vyjádřen slovně, ale před hledáním samozřejmě dochází k volnímu rozhodnutí. Tento moment je charakteristický pouze pro ty pohádky, kde je hrdina hledačem. Vyhnaní, zabití, začarovaní a zaměnění hrdinové se nesnaží o osvobození, a tento prvek chybí.
  3. HRDINA OPOUŠTÍ DOMOV (pojm.: odchod, ozn. á).
    Tento odchod je něco jiného než dočasné odloučení, označené výše značkou b Odchody hledajících hrdinů a hrdinů postižených se od sebe také liší. Hledači mají za cíl hledat, postižení se vydávají bez hledání na cestu, na níž je čekají různá dobrodružství. Je třeba mít na paměti: jestliže je unesena dívka a za ní se vydá hledač, pak domov opouštějí dvě osoby. Ale cesta, kterou sleduje vyprávění, cesta, na níž je stavěn děj, je cesta hledače. Jestliže např. je vyhnána dívka a není hledače, pak vyprávění se buduje po linii postiženého hrdiny. Značka á znamená cestu hrdiny, bez ohledu na to, je-li hledačem nebo ne. V některých pohádkách prostorové přemístění hrdiny chybí. Celý děj se odehrává na jednom místě. Jindy naopak je odchod ještě zesílen a dostává charakter útěku.
    Prvky A, B, C, á představují expozici (zavjazka) pohádky. Dále se rozvíjí akce (chod dejstvija).
    Do pohádky vstupuje nová osoba, kterou můžeme nazvat dárcem nebo přesněji opatřovatelem (snadbiteľ). Hrdina se s ním obvykle náhodně setká v lese nebo na cestě atd. (Viz kap. Vl., jak se objevují jednající osoby.) Od něho jak hledající tak i postižený hrdina dostávají jistý prostředek (obvykle kouzelný), který nakonec umožňuje likvidovat neštěstí. Dříve než hrdina získá kouzelný prostředek, zakusí nejrůznější příhody, které však všechny vedou k tomu, že se mu kouzelný prostředek dostane do rukou.
  4. HRDINA JE PODROBEN ZKOUŠCE, VYPTÁVÁNÍ, JE NAPADEN APOD., ČÍMŽ 5E PŘIPRAVUJE ZÍSKÁNÍ KOUZELNÉHO PROSTŘEDKU NEBO POMOCNÍKA
    (pojm.: první funkce dárce, ozn.: D).
    1. Dárce podrobuje hrdinu zkoušce (D1). Jaga ukládá dívce domácí práce (102). Lesní bohatýři nabízejí hrdinovi tři roky služby (216). Tři roky služby u kupce (racionalizace motivem z běžného života) (115). Poslouchat hru na gusle a neusnout přitom (126). Jabloň, řeka, pec nabízejí velmi prosté jídlo (113). Jaga navrhuje lehnout si s její dcerou (171). Drak navrhuje zvednout těžký kámen (128). Tento požadavek je někdy napsán na kameni, jindy se bratři sami pokoušejí zvednout velký kámen, který našli. Jaga vybízí hrdinu, aby hlídal stádo kobyl (159) atd.
    2. Dárce zdraví hrdinu a vyptává se ho (D2). Tuto formu můžeme považovat za oslabenou formu zkoušení. S pozdravem a vyptáváním se setkáváme i ve výše uvedených formách, tam však nemá charakter zkoušení, nýbrž mu předchází. Tady samotné zkoušení chybí a vyptávání dostává charakter nepřímého zkoušení. Když hrdina odpovídá hrubě, nedostane nic, když odpovídá zdvořile, dostane koně, šavli apod.
    3. Umírající nebo mrtvý žádá o prokázání služby (D3). Také tato forma někdy nabývá charakteru zkoušky. Kráva prosí: "Nejez moje maso, seber mé kosti a zavaž je do šátku, zasaď v zahradě, a nikdy na mne nezapomínej, každé ráno je vodou zalívej" (100). Podobnou prosbu vyslovuje býk v pohádce č. 201. S jinou formou zádušní prosby se setkáváme v pohádce č. 179. Umírající otec zde prosí syny, aby strávili tři noci u jeho hrobu.
    4. Zajatý prosí o osvobození (D4). Měděný mužíček je v zajetí a prosí o osvobození (125). Čert sedí ve věži a prosí vojáka, aby ho osvobodil (236). Vylovený džbán prosí, aby byl rozbit, tj. duch ve džbánu prosí o osvobození (195).
      4*.  Totéž s předběžným zajetím dárce. Jestliže např. v pohádce č. 123 je chycen lesní duch, pak to nelze považovat za samostatnou funkci, připravuje se tím pouze následující prosba zajatého. Ozn.: *D4.
    5. Hrdina je žádán o slitování (D5). Tato forma by mohla být považována za podtřídu třídy předcházející. Předchází jí chycení, ulovení, nebo hrdina míří na zvíře a chce je zabít. Hrdina uloví štiku, která ho prosí, aby ji pustil (166). Hrdina míří na zvířata a ta ho prosí, aby je ušetřil (156).
    6. Soupeřící strany prosí o rozsouzení (D6). Dva obři prosí o rozdělení hole a koštěte (185). Prosba soupeřů není vždycky vyslovena. Někdy hrdina z vlastní iniciativy nabízí, že někoho spravedlivě podělí (ozn. d6). Zvířata se nemohou podělit o zdechlinu. Hrdina je poděluje (162).
    7. Jiné prosby (D7). Prosby vlastně představují samostatnou třídu a jejich druhy tvoří podtřídy. Abychom se však vyhnuli příliš těžkopádnému systému označování, je možno podmíněně považovat všechny odrůdy za třídy. Když se vyčlení hlavní formy, ostatní je možno zobecnit. - Myši prosí o nakrmení (102). Zloděj prosí okradeného, aby mu donesl lup (238). Případ, který může patřit ke dvěma třídám zároveň: Kuzma loví lišku. Liška prosí: "Nezabíjej mne (prosba o ušetření D5), upeč pro mne tlusťoučkou slepičku" (druhá prosba D7). Protože takovéto prosbě předchází zajetí, označujeme celý případ *D7. Případ jiného charakteru, s předcházející hrozbou nebo uvedením žadatele do neřešitelné situace: hrdina odcizí koupající se dívce oděv a ona prosí, aby jí ho vrátil (238). Někdy se setkáváme prostě s neřešitelnou situací, bez vyslovené prosby. (Ptáčata moknou na dešti, děti trápí kočku.) Hrdina v těchto případech dostává možnost prokázat službu. Objektivně jde o zkoušku, ačkoliv subjektivně to hrdina nepociťuje (ozn. d7).
    8. Nepřátelská bytost se pokouší hrdinu zahubit (D8). Čarodějnice se pokouší strčit hrdinu do pece (108). Čarodějnice se snaží useknout v noci hrdinům hlavy (105). Hospodář se pokouší nechat hosty v noci sežrat krysami (212). Kouzelník se pokouší zahubit hrdinu tím, že ho nechává samotného na hoře (243).
    9. Nepřátelská bytost s hrdinou bojuje (D9). Jaga a hrdina spolu bojují. Boj v lesní chaloupce s různými lesními obyvateli je velmi častý. Boj má charakter rvačky, potyčky.
    10. Hrdinovi je ukázán kouzelný prostředek a je mu nabízen k výměně. Loupežník ukazuje kyj (216), kupci ukazují exotické věci (212), stařec ukazuje meč (268). Nabízejí je k výměně.
  5. HRDINA REAGUJE NA ČINY BUDOUCÍHO DÁRCE
    (pojm.: reakce hrdiny, ozn. E).
    Ve většině případů reakce může být kladná nebo záporná.
    1. Hrdina obstojí (neobstojí) ve zkoušce (E1).
    2. Hrdina odpoví (neodpoví) na pozdrav (E2).
    3. Hrdina prokazuje (neprokazuje) službu mrtvému (E3).
    4. Hrdina propouští zajatého (E4).
    5. Hrdina ušetří prosícího (E5).
    6. Hrdina provádí spravedlivé rozdělení a smiřuje soupeře (E6).
    Prosba soupeřů nebo jen spor bez prosby častěji vyvolává jinou reakci. Hrdina oklame soupeře, např. je přiměje, aby běželi za letící střelou a mezitím se zmocní předmětů sporu (EVI).
    1. Hrdina prokazuje nějakou jinou službu (E7). Někdy tyto služby odpovídají prosbám, jindy je k nim hrdina prostě veden svým dobrým srdcem. Dívka hostí kolemjdoucí žebračky (114). Zvláštní podtřídu by mohly tvořit služby náboženského charakteru. Hrdina pálí ke slávě boží soudek s kadidlem. Sem můžeme zařadit jeden případ modlitby (115).
    2. Hrdina se zachraňuje před napadením, přičemž použije prostředků nepřátelské bytosti proti ní samé (E8). Strká do pece Jagu, když ji přiměje, aby mu ukázala, jak se tam leze (108). Hrdinové si tajně vyměňují oděv s dcerami Jagy a ta je zabíjí místo hrdinů (105). Čaroděj sám zůstane na oné hoře, kde chtěl uvěznit hrdinu (243).
    3. Hrdina poráží (neporáží) nepřátelskou bytost (E9).
    4. Hrdina se s vlastníkem předmětu dohodne na výměně, ale okamžitě použije kouzelné síly předmětu proti němu (E10). Stařík nabízí kozákovi divotvorný meč jako výměnu za kouzelný sud. Kozák přistoupí na výměnu, ale okamžitě poručí meči useknout starci hlavu a tím získává nazpět i sud (270).
  6. HRDINA DOSTÁVÁ K DISPOZICI KOUZELNÝ PROSTŘEDEK
    (pojm.: vybavení, získání kouzelného prostředku, ozn. F).
    Jako kouzelný prostředek mohou sloužit: 1. zvířata (kůň, orel aj.); 2. předměty, z nichž vystupují kouzelní pomocníci (křesadlo s koněm, prsten s mládenci); 3. předměty, které mají kouzelnou vlastnost, jako např. kyje, meče, gusle, koule aj.; 4. vlastností, předávané bezprostředně, jako např. sila, schopnost měnit se ve zvířata atd. Všechny tyto objekty prozatím podmíněně budeme nazývat kouzelnými prostředky.30
    Formy předání jsou následující:
    1. Prostředek se předává přímo (F1). Podobná předání mají velmi často charakter odměny. Stařec daruje koně, lesní zvířata svá mláďata atd. Hrdina někdy dostává místo zvířete schopnost měnit se v ně (podrobnosti v kap. VI). Některé pohádky v okamžiku odměny končí. V takovém případě dar reprezentuje jistou materiální hodnotu a není kouzelným prostředkem (f1). Jestliže reakce hrdiny byla záporná, předání se nemusí uskutečnit (Fneg) nebo se může změnit v krutý trest. Hrdina je sněden, zmrzne, ze zad je mu vyřezán řemen, je hozen pod kámen apod. (ozn. Fcontr).
    2. Prostředek je hrdinovi ukázán (F2). Stařena ukazuje dub, pod nímž je létající koráb (114). Stařec označuje rolníka, jemuž je možno vzít kouzelného koně (138).
    3. Prostředek se zhotovuje (F3). "Čaroděj vyšel na břeh, nakreslil do písku loďku a říká: Vidíte tu loďku? Vidíme! Sedněte si do ní!" (138).
    4. Prostředek se prodává a kupuje (F4). Hrdina kupuje kouzelnou slepici (195), psa a kočku (190) aj. Přechodnou formou mezi kupováním a zhotovováním je zhotovení na zakázku. Hrdina si objednává u kováře řetěz (105). Takový případ můžeme označit F4/3.
    5. Hrdina se dostává k prostředku náhodně (najde ho) (F5). Ivan vidí na poli koně a sedne si na něj (132). Narazí cestou na strom s kouzelnými jablky (192).
    6. Prostředek se náhle objevuje sám od sebe (F6). Náhle se objeví schodiště na horu (156). Zvláštní formou samostatného objevení je růst ze země (FVI), přičemž stejným způsobem mohou vyrůstat kouzelné keře (100, 101), proutky, pes a kůň (201), trpaslík.
    7. Prostředek je vypit nebo sněden (F7). Přísně vzato tu nejde o formu předání, nicméně tato forma může být podmíněně postavena na roveň uvedeným případům. Tři nápoje dávají neobyčejnou sílu (125). Požití ptačích vnitřností dává hrdinům různé kouzelné vlastnosti (195).
    8. Prostředek je odcizen (F8). Hrdina ukradne babě Jaze koně (159). Vezme předměty soupeřům (197). Použití kouzelných prostředků proti osobě, která je vyměnila, a opětné odnětí předaných předmětů se také může považovat za zvláštní formu odcizení.
    9. Různé postavy se samy dávají hrdinovi k dispozici (F9). Např. zvíře může dát hrdinovi mládě nebo mu samo může nabídnout své služby. Dává jakoby samo sebe. Srovnejme si následující případy. Kůň se nepředává vždycky bezprostředně nebo pomocí křesadla. Někdy dárce sdělí hrdinovi pouze zaklínací formuli, jíž je možno koně přivolat. V tom případě nedostává Ivan vlastně nic. Dostává pouze právo na pomocníka. Je to stejný případ, jako když prosebník dává Ivanovi právo na sebe samého. Štika sděluje Ivanovi formuli, jejíž pomocí ji může zavolat (řekni jen: na štičí rozkázání apod.). Jestliže je nakonec vypuštěna i formule (zvíře jen slibuje: někdy se ti budu hodit), přece jen je to okamžik, kdy hrdina dostává k dispozici kouzelný prostředek v podobě zvířete. Později se stávají Ivanovými pomocníky (ozn. f9). Často se stává, že různé kouzelné bytosti se objevují náhle bez jakékoliv přípravy, hrdina je potkává na cestě, nabízejí mu svou pomoc a jsou přijímány za pmocníky (F6/9). Nejčastěji jsou to hrdinové s neobyčejnými atributy, nebo postavy nadané různými kouzelnými vlastnostmi - Ob'jedalo, Opivalo (Nenasyta, Nedopita), Moroz-Treskun (Mráz Třeskutý).
    Dříve než budeme pokračovat v další registraci funkcí, můžeme si na tomto místě položit otázku: v jakých spojeních se setkávají druhy prvků D (příprava předání) a F (předání)31? Je třeba pouze poznamenat, že při záporné reakci hrdiny se vyskytuje výlučně Fneg (předání se neuskutečňuje) nebo Fcontr (smolař je krutě potrestán). Při kladné reakci se setkáváme s následujícími spojeními:

     

    1. PŘÍPRAVNÁ FUNKCE DÁRCE
      Zkoušení (D1), Vyptávání (D2), Prosba zádušního charakteru (D3), Prosba o ušetření a osvobození (D4,5), Prosba o rozdělení (D6), Jiné prosby (D7), Pokus zahubit (D8), Rvačka (D9), Návrh na výměnu (D10).
    2. FORMY PŘEDÁNÍ KOUZELNÉHO PROSTŘEDKU
      Předání (F1), Ukázání (F2), Zhotovení (F3), Prodej (F4), Nalezení (F5), Objevení se (F6), Spolknutí (F7), Odcizení (F8), Nabídnutí služby (F9).
      Z tohoto schématu je patrné, že spojení jsou mimořádně rozmanitá a že tedy vcelku můžeme konstatovat širokou zaměnitelnost jedněch odrůd jinými. Jestliže si však prohlédneme schéma pozorněji, je nápadné, že některá spojení chybí. Tuto absenci lze částečně vysvětlit nedostatkem materiálu, některá spojení by však byla nelogická. Tak dospíváme k závěru, že existují typy spojení. Jestliže se při určování typů vychází z forem předání kouzelného prostředku, pak je možno stanovit dva typy spojení:
      1. Odcizení kouzelného prostředku se spojuje s pokusem likvidovat hrdinu, s prosbou o spravedlivé rozdělení, s návrhem na výměnu.
      2. Všechny ostatní formy předání a obdržení se spojují se všemi ostatními přípravnými formami. Prosba o rozdělení se vztahuje ke druhému typu, jestliže se rozdělení skutečně provede, ale k prvnímu, jestliže jsou soupeři hrdinou oklamáni. Dále lze pozorovat, že nalezení, koupení nebo samostatné objevení se kouzelného prostředku nebo pomocníka se nejčastěji děje bez jakékoliv přípravy. To jsou rudimentární formy. Jestliže se však přece jen připravují, pak ve formách druhého typu, nikoli prvního. V souvislosti s tím si můžeme všimnout otázky charakteru dárců. V druhém typu se nejčastěji vyskytují dárci přátelští (s výjimkou těch, kteří dávají kouzelný prostředek nedobrovolně, po rvačce), v prvním typu jsou dárci nepřátelští nebo alespoň oklamaní. To už nejsou dárci ve vlastním slova smyslu, ale postavy, obdařující hrdiny nedobrovolně. Uvnitř forem každého typu jsou všechna spojení možná a logická, i kdyby chyběla. Tak například zkoušející nebo vděčný dárce může prostředek předat, ukázat, prodat, zhotovit, může způsobit, že ho hrdina najde atd. Na druhé straně oklamanému dárci může být prostředek pouze odcizen nebo odňat. Mimo tyto typy jsou spojení nelogická. Např. je nelogické, aby hrdina, který obstojí ve velice těžké zkoušce baby Jagy, jí pak kradl hříbě. Neznamená to, že taková spojení v pohádkách nejsou. Jsou tam, ale vypravěč je v takových případech nucen činy svých hrdinů dodatečně motivovat. Jiný příklad nelogického spojení motivovaného velice průzračně: Ivan bojuje se starcem. V průběhu boje mu stařec dá omylem napít posilující vody. "Omyl" se stává pochopitelným, jestliže porovnáme tento případ s pohádkami, kde nápoj dává vděčný nebo vůbec přátelský dárce. Vidíme tedy, že nelogičnosti spojení vypravěči nevadí. Kdybychom šli čistě empirickou cestou, museli bychom dojít k vzájemné zaměnitelnosti všech odrůd prvků D a F.
        Uveďme si několik konkrétních případů spojení:
        Typ II.
        D1 E1 F1: Baba Jaga přiměje hrdinu pást stádo kobyl. Následuje druhý úkol, hrdina ho splní a dostává koně (160).
        D2 E2 F2: Stařeček se vyptává hrdiny. Ten odpovídá hrubě a nedostává nic. Pak se vrací, odpovídá zdvořile a dostává koně (155).
        D3 E3 FVI: Umírající otec prosí syny, aby strávili tři noci u jeho hrobu; nejmladší plní prosbu a dostává koně (179).
        D3 E3 FVI: Býček prosí carovy děti, aby ho porazily, spálily a popel zasely na třech záhonech. Hrdina to splní. Na jednom záhoně vyroste jabloň, na druhém pes a na třetím kůň (202).
        D1 E1 F5: Bratři najdou velký kámen. "Nešlo by ho nadzvednout?" (zkouška bez zkoušejícího). Starší to nedokáží, nejmladší kámen nadzdvihne, pod kamenem se objevuje sklepení a ve sklepení Ivan nalézá tři koně (137).
        Tento seznam může pokračovat ad libitum. Musíme jen poznamenat, že v podobných případech se mohou předávat nejen koně, ale i jiné kouzelné dary. Zde byly vybrány příklady s koňmi, aby zřetelněji vystoupila morfologická příbuznost.
        Typ I.
        D6 EVI F8: Tři soupeři prosí o rozdělení kouzelných předmětů. Hrdina přiměje soupeře, aby běželi o závod, a mezitím jim sebere předměty (čepici, koberec, boty).
        D8 E8 F8: Hrdinové se dostávají k babě Jaze. Ta jim chce v noci uřezat hlavy. Hrdinové jí podstrčí její dcery. Bratři utíkají, mladší ukradne kouzelný šáteček (106).
        D10E10F8: Hrdinovi slouží neviditelný duch Šmat Razum. Tři kupci nabízejí za něj výměnou skříněčku (zahrada), sekeru (koráb) a tabatěrku (vojsko). Hrdina s výměnou souhlasí a pak si zavolá zpět i svého pomocníka (212).
        Vidíme, že záměna jedněch odrůd jinými v rámci každého typu se skutečně praktikuje v široké míře. Jiná je otázka, nejsou-li spojeny jisté objekty předání s jistými formami předání, tj. nedává-li se vždycky kůň a nekrade-li se vždycky létající koberec atd. Ačkoliv se náš výklad týká pouze funkcí jako takových, můžeme říci (bez důkazů), že taková norma neexistuje. Kůň, který se nejčastěji přímo předává, je v pohádkách č. 159 aj. ukraden. Naopak kouzelný šáteček, který zachraňuje při pronásledování a obvykle je odcizen, v pohádkách č. 159 aj. je darován. Létající koráb se zhotovuje, ukazuje i dává atd.
        Vracíme se k výčtu funkcí jednajících osob. Po obdržení kouzelného prostředku následuje jeho použití; když se hrdinovi do rukou dostala živá bytost, následuje její bezprostřední pomoc podle dispozic hrdiny. Tím hrdina navenek ztrácí veškerý význam: sám nedělá nic, všechno dělá pomocník. Nicméně morfologický význam hrdiny je značný, protože jeho záměry vytvářejí osu vyprávění. Tyto záměry se projevují v různých příkazech, které hrdina dává svým pomocníkům. Nyní můžeme přesněji než dříve definovat hrdinu. Hrdina kouzelné pohádky je postava, která v expozici bud byla bezprostředně postižena činností škůdce (resp. která pociťuje určitý nedostatek), nebo která přistoupí na to, že bude likvidovat neštěstí nebo nedostatek někoho jiného. V průběhu dalšího děje je hrdinou osoba, která je vybavena kouzelným prostředkem (kouzelným pomocníkem) a používá ho (využívá jeho služeb).
  7. HRDINA JE PŘENESEN, DOVEZEN NEBO PŘIVEDEN K MÍSTU, KDE SE NALÉZÁ PŘEDMĚT HLEDÁNÍ
    (pojm.: prostorové přemístění mezi dvěma říšemi, vykonání cesty, ozn. G).
    Objekt hledání se obvykle nalézá v "jiné" říši. Tato říše může ležet velmi daleko po horizontále nebo velmi vysoko nebo hluboko po vertikále. Způsoby spojení mohou být ve všech případech stejné, pro hloubky a výšky však existují i specifické formy.
    1. Hrdina letí vzduchem (G1). Na koni (171), na ptáku (210), v podobě ptáka (162), v létajícím korábu (138), na létajícím koberci (192), na zádech obra nebo ducha (210), v čertově kočáru (154) atd. Let na ptáku je někdy doprovázen detailem: ptáka je třeba po cestě krmit, hrdina si s sebou bere býka aj.
    2. Hrdina jede po zemi nebo po vodě (G2). Na koni nebo na vlku (168). Na lodi (247). Bezruký nese beznohého (196). Kocour přeplouvá řeku na zádech psa (190).
    3. Hrdina je veden (G3). Cestu ukazuje klubíčko (234). Liška vede hrdinu k carově dceři (163).
    4. Hrdinovi je ukazována cesta (G4). Ježek ukazuje cestu k unesenému bratrovi (113).
    5. Hrdina používá nepohyblivých spojovacích prostředků (G5). Hrdina vystupuje po schodech (156), nachází podzemní chodbu a použije jí (141), jde po hřbetě obrovské štiky jako po mostě (156), spouští se po řemenech apod.
    6. Jde podle krvavých stop (G6). Hrdina zvítězí nad obyvatelem lesní chaloupky, ten prchá a skrývá se pod kámen. Podle jeho stop nachází Ivan vchod do jiné říše.
    Tím jsou vyčerpány formy přemisťování hrdiny. Je třeba poznamenat, že dopravení jako zvláštní funkce někdy odpadá. Hrdina jednoduše dojde na místo, tj. funkce G je přirozeným pokračováním funkce á. V takovém případě funkci G neregistrujeme.
  8. HRDINA A ŠKŮDCE VSTUPUJÍ DO BEZPROSTŘEDNÍHO BOJE (pojm.: boj, ozn. H).
    Tuto formu je třeba odlišovat od boje (rvačky) s nepřátelským dárcem. Obě formy mohou být odlišeny podle následků. Jestliže v důsledku nepřátelského střetnutí hrdina dostává prostředek umožňující další hledání, pak máme před sebou prvek D. Jestliže se v důsledku vítězství dostává hrdinovi do rukou samotný objekt hledání, pro který byl poslán, pak máme před sebou prvek H.
    1. Hrdina a škůdce se střetnou v přímém boji (H1). Sem především patří boj s drakem nebo s obludou Cudo Judo (125) aj., a také boj s nepřátelským vojskem, s bohatýrem (212) atd.
    2. Hrdina a škůdce spolu soutěží (H2). V humoristických pohádkách k samotnému boji někdy nedochází. Po vzájemném hašteření (někdy zcela analogickém s hašteřením před bojem) hrdina a škůdce přistupují k soutěži. Hrdina pomocí své chytrosti vítězí. Cikán obrací draka na útěk, když mačká kousek tvarohu místo kamene, ránu kyjem po hlavě prohlašuje za hvízdnutí (148) atd.
    3. Hrdina a škůdce hrají karty (H3). Hrdina a drak (čert) hrají spolu karty (153, 192).
    4. Zvláštní formu má pohádka č. 93. Zde dračice navrhuje hrdinovi: "Ať se mnou jde Ivan carevič na váhu, kdo koho převáží." Zajímavý rudiment psychostáze.
  9. HRDINA JE OZNAČEN (pojm.: označení, ozn. J).
    1. Hrdina je označen na těle (J1). Hrdina v boji utrží ránu. Carova dcera ho před bojem budí a poraní mu tvář nožem (125). Carova dcera udělá hrdinovi značku prstem na čele (195). Líbá ho a na čele se mu rozzáří hvězda.
    2. Hrdina dostává prsten nebo šátek (J2). Se spojením obou forem se setkáváme v případě, že je hrdina v boji raněn a rána je převázána šátkem carovy dcery nebo krále.
  10. ŠKŮDCE JE PORAŽEN (pojm.: vítězství, ozn. I).
    1. Škůdce je poražen v otevřeném boji (I1).
    2. Škůdce je poražen v soutěži (I2).
    3. Škůdce prohraje v kartách (I3).
    4. Škůdce prohraje při vážení (I4).
    5. Škůdce je zabit bez boje (I5). Drak je zabit ve spánku (141). Drak Zmiulan se schovává do doupěte a tam je zabit (164).
    6. Škůdce je bezprostředně vyhnán (I6). Carova dcera, posedlá ďáblem, si zavěsí na krk svatý obraz. "Nečistá sila vyletěla ven jako dým." (115).
    Můžeme se setkat i s vítězstvím v negativní formě. Jestliže do boje šli dva nebo tři hrdinové, jeden z nich (generál) se schovává a druhý vítězí (ozn. *I1).
  11. POČÁTEČNÍ NEŠTĚSTÍ NEBO NEDOSTATEK JSOU ZLIKVIDOVÁNY (pojm.: likvidace neštěstí nebo nedostatku, ozn. K).
    Tato funkce vytváří dvojici se škůdcovstvím (A). Pohádka v ní dospívá ke svému vyvrcholení.
    1. Objekt hledání je odcizen s užitím síly nebo chytrosti (K1). Hrdinové zde někdy používají stejných prostředků jako škůdci při počátečním odcizení. Ivanův kůň se mění v žebráka a prosí o almužnu. Carova dcera mu ji dává. Ivan vyběhne z křoví, chytí ji a unese (185).
      1. Někdy kořisti dobudou dvě postavy, z nichž jedna přiměje druhou kořisti se zmocnit. Kůň šlápne na raka a donutí ho přinést svatební šaty. Kocour chytí myš a donutí ji přinést prstýnek (190). (Ozn. K1.)
    2. Objekt hledání dobývá několik postav najednou, přičemž se jejich akce rychle střídají (K2). Rozdělení akcí je způsobeno řadou po sobě jdoucích nezdarů nebo pokusy uneseného o útěk. - Sedm Simeonů se zmocní carovy dcery: zloděj ji unese, ona uletí v podobě labutě; střelec ji postřelí, druhý ji místo psa vytáhne z vody atd. (145). Podobně se dobývá vejce s Koščejovou smrtí. Zajíc, kachna, ryba utíkají, ulétají, odplouvají, odnášejíce vejce. Vlk, vrána a ryba ho dobývají (156).
    3. Objekt hledání se získává pomocí návnad (K3). Forma v některých případech velmi blízká Kl. Hrdina láká carovu dceru pomocí zlatých předmětů na koráb a odváží ji (242). Zvláštní podtřídu by mohlo představovat lákání ve formě navrhované výměny. Oslepená dívka zdobí výšivkami překrásnou korunu a posílá ji ničemné služce; ta dává za korunu oči, které se tak získávají zpět (127).
    4. Získání hledaného objektu je přímým výsledkem předcházejících akcí (K4). Jestliže např. Ivan zabil draka a pak se oženil s osvobozenou carovou dcerou, pak zde nejde o získání jako o zvláštní akt, ale o kořist jako funkci, jako etapu rozvíjení děje. Carská dcera se nechytá, neunáší, nicméně se získává. Byla získána v důsledku boje. Kořist v těchto případech je logickým prvkem. Získání kořisti může být uskutečněno i v důsledku jiných akcí, nejen boje. Ivan může najít carskou dceru v důsledku vykonání cesty (realizace funkce G).
    5. Objekt hledání se získává okamžitě pomocí kouzelného prostředku (K5). Dva pomocníci (z kouzelné knihy) jako vítr přinesou jelena se zlatými parohy (212).
    6. Použitím kouzelného prostředku končí chudoba (K6). Kouzelná kachna nese zlatá vejce (195). Sem patří i ubrus "prostři se" a kůň vytřásající zlato (186). Jinou formu kouzelného ubrusu představuje štika: "Na štičí rozkázání, na boží požehnání, stůl ať je prostřený, oběd uvařený" (167).
    7. Objekt hledání je chycen (K7). Tato forma je typická pro případy, kdy hledaný se dopouští polního pychu. Hrdina chytá kobylu, která krade seno (105). Chytá jeřába, který krade hrách (187).
    8. Začarovaný je odčarován (K8). Tato forma je typická pro A11 (začarování). Odčarování probíhá za pomoci spálení kožichu nebo pomocí formule: staň se zase dívkou apod.
    9. Zabitý je oživen (K9). Z hlavy se odstraní vlásnička nebo mrtvý zub (202, 206). Hrdina je pokropen živou a mrtvou vodou.
      1. Podobně jako při zpětném odcizení jedno zvíře nutí vykonávat jisté činy druhé zvíře, tak i zde vlk chytá havrana a přiměje jeho matku, aby mu přinesla živou a mrtvou vodu (168). Takové oživení s předběžným získáním vody může být vyčleněno do zvláštní podtřídy (ozn. KIX). (Získání vody by bylo možné snad vyložit i jako zvláštní formu F - obdržení kouzelného prostředku.)
    10. Zajatec je osvobozen (K10). Kůň rozráží dveře žaláře a pouští Ivana (185). Tato forma nemá morfologicky nic společného např. s vypuštěním lesního ducha, protože tam se vytváří důvod k vděčnosti a k předání kouzelného prostředku, tady se likviduje neštěstí z expozice. Se zvláštní formou osvobození se setkáváme v pohádce č. 259: mořský car vždy o půlnoci vynáší svého zajatce na břeh. Hrdina prosí slunce o své osvobození. Dvakrát se slunce opozdí. Potřetí "slunce zazářilo svými paprsky a mořský car ho již více nemohl vzít do zajetí."
    11. Objektu hledání je někdy dosaženo stejnými formami, jako se získává kouzelný prostředek, tj. je darován, jeho místo je ukázáno, je koupen atd. Označení takových případů: KF1- bezprostřední předání, KF2 - ukázání atd., jako nahoře.
  12. HRDINA SE VRACÍ (pojm.: návrat, ozn. â).
    Návrat se obvykle uskutečňuje ve stejných formách jako příchod. Není však nutné zavádět kromě návratu zvláštní funkci, protože návrat sám už znamená překonání prostoru. Při cestě tam tomu tak vždy není. Tam hned po odchodu se objevuje prostředek (kůň, orel aj.) a pak následuje let nebo jiné formy cestování; tady návrat probíhá naráz a přitom většinou ve stejných formách jako příchod. Návrat má někdy podobu útěku.
  13. HRDINA JE PRONÁSLEDOVÁN
    (pojm.: pronásledování, ozn. Pr).
    1. Pronásledovatel za hrdinou letí (Pr1). Drak dohání Ivana (159), čarodějnice letí za chlapcem (105), husy letí za dívkou (113).
    2. Pronásledovatel si žádá viníka (Pr2). Tato forma je nejčastěji spojena s letem. Drakův otec vysílá létající koráb. Z korábu se ozývá volání: "Viníka! Viníka!" (125).
    3. Pronásledovatel pronásleduje hrdinu a rychle se přitom mění v různá zvířata apod. (Pr3). Forma v některých stadiích rovněž spojená s letem. Čaroděj pronásleduje hrdinu v podobě vlka, štiky, člověka, kohouta (249).
    4. Pronásledovatelé (drakovy ženy aj.) se mění v lákavé předměty a staví se hrdinovi do cesty (Pr4). "Poběžím napřed a pustím na něho parný den a sama se stanu zelenou loukou: na té zelené louce se změním v studnici, v té studnici bude plavat stříbrný pohár... a pak je roztrhá na malé kousky" (136). Dračice se mění v zahrady, polštáře, studnice apod. O tom, jakým způsobem předhánějí hrdinu, pohádka nic neříká.
    5. Pronásledovatel se pokouší hrdinu spolknout (Pr5). Dračice se mění v dívku, obelstí hrdinu, pak se změní ve lvici a chce Ivana spolknout (155). Drakova matka otevírá chřtán od země až do nebe (155).
    6. Pronásledovatel se pokouší hrdinu zabít (Pr6). Snaží se zatlouci mu do hlavy mrtvý zub (202).
    7. Pronásledovatel se snaží přehryzat strom, na němž se pokouší hrdina zachránit (Pr7) - (108).
  14. HRDINA SE ZACHRAŇUJE PŘED PRONÁSLEDOVÁNÍM
    (pojm.: záchrana, ozn. Rs).
    1. Hrdina odlétá vzduchem, někdy se zachraňuje bleskovým útěkem (Rs1). Hrdina odlétá na koni (160), na husách (108).
    2. Hrdina na útěku staví do cesty pronásledovateli překážky (Rs2). Hází za sebe hřeben, kartáč, ručník, které se mění v hory, lesy, jezera. Podobně Vertogor a Vertodub vyvracejí hory a duby a stavějí je do cesty dračici (93).
    3. Hrdina se na útěku mění v předměty, které ho dělají nepoznatelným (Rs3). Carská dcera mění sebe a careviče ve studni a naběračku, v kostel a popa (219).
    4. Hrdina se na útěku skrývá (Rs4). Řeka, jabloň, pec ukrývají dívku (113).
    5. Hrdina se skryje u kovářů (Rs5). Dračice si žádá viníka. Ivan se skryl u kovářů, kováři chytí dračici za jazyk a buší do ní perlíky (136). S touto formou je nepochybně spojen případ v pohádce č. 153. Voják strčí čerty do torny a odnese je do kovárny, kde jsou zbiti těžkými kladivy.
    6. Hrdina se na útěku rychle mění ve zvířata, kameny apod. (Rs6). Hrdina prchá v podobě koně, ježdíka, prstenu, zrnka, sokola (249). Pro tuto formu je podstatná sama přeměna; útěk může někdy i chybět. Takové formy mohou být považovány za zvláštní podtřídu. Dívka je zabita, vyroste z ní sad. Sad je pokácen, mění se v kámen atd. (127).
    7. Hrdina se vyhýbá lákadlům proměněných dračic (Rs7). Ivan rube sad, studnu aj. Vytéká z nich krev (137).
    8. Hrdina se nenechá spolknout (Rs8). Ivan přeskakuje na svém koni přes chřtán dračice. Poznává ve lvici dračici a zabíjí ji (155).
    9. Zachraňuje se před útokem na svůj život (Rs9). Zvířata včas vytahují z jeho hlavy mrtvý zub (202).
    10. Skáče na jiný strom (Rs10) (108).
    Záchranou před pronásledováním mnohé pohádky končí. Hrdina přichází domů a pak, jestliže získal dívku, žení se s ní atd. Ani zdaleka však tomu tak nebývá vždycky. Pohádka nutí hrdinu prožít nové neštěstí. Znovu se objevuje škůdce, Ivanovi je odcizena jeho kořist, sám je zabit atd. Zkrátka, opakuje se škůdcovství z expozice, někdy ve stejných formách jako na začátku, někdy v jiných, pro danou pohádku nových. Tím je dán začátek nového vyprávění. Specifické formy opakovaného škůdcovství neexistují, tj. znovu se setkáváme s odcizením nebo únosem, začarováním, zabitím atd. Pro toto nové škůdcovství však existují specifičtí škůdci. Jsou jimi starší Ivanovi bratři. Krátce po jeho návratu domů berou Ivanovi kořist, a někdy ho zabíjejí. Jestliže ho nechávají naživu, pak kvůli tomu, aby mohlo dojít k novému hledání; znovu je třeba rozestřít obrovský prostor mezi Ivana a předmět, který hledá. Toho se dosáhne tak, že Ivana shodí do propasti (do jámy, do podzemní říše, někdy do moře), kam někdy letí celé tři dny. Pak se opakuje všechno od začátku, Ivan se zase náhodně setkává s dárcem, obstojí ve zkoušce nebo prokáže službu atd., dostane kouzelný proutek a použije ho, aby se vrátil domů, do své říše. Od tohoto okamžiku se pohádka rozvíjí jinak než na začátku, jak uvidíme dále.
    To znamená, že četné pohádky se skládají ze dvou posloupností (rjad) funkcí, které lze nazvat dějovými sledy (chod). Nové škůdcovství vytváří nový dějový sled a tak se někdy spojuje do jednoho vyprávění celá řada pohádek. Rozvíjení děje, které bude popsáno níže, je nicméně pokračováním dané pohádky, ačkoliv vytváří nový dějový sled. V souvislosti s tím bude třeba nakonec položit otázku, jak určit, kolik pohádek obsahuje jednotlivý text.
      VIIIbis Bratři odcizí Ivanovi kořist (hodí ho do propasti). Škůdcovství jsme si již označili písmenem A. Jestliže bratři unesou nevěstu, označujeme to A1. Jestliže je odcizen kouzelný prostředek, označujeme to A2. Jestliže je loupež doprovázena zabitím, máme A1/14. Formy spojené s házením do propastí označujeme *A1, *A2, *A2/14 atd.
      X-XIbis Hrdina se znovu vypravuje hledat (C á). Viz X-XI. Tento prvek se zde někdy vypouští. Ivan bloudí, pláče a jakoby nepomýšlí na návrat. Prvek B (odeslání) se v těchto případech také vždycky vypouští; není důvodu Ivana posílat, když o nevěstu přišel on sám.
      XIIbis Hrdina je znovu vystaven akcím, které vedou k obdržení kouzelného prostředku (D; viz XII).
      XIIIbis Hrdina znovu reaguje na akce budoucího dárce (E; viz XIII).
      XIVbis Hrdina dostává k dispozici nový kouzelný prostředek (F; viz XIV).
      XVbis Hrdina se dostává nebo je dopraven na místo, kde se nalézá předmět hledání (G; viz XV).
    V tomto případě se dostává domů.
    Od tohoto okamžiku se vyprávění rozvíjí už jinak, v pohádce se objevují nové funkce.
  15. NEPOZNANÝ HRDINA SE DOSTÁVÁ DOMŮ NEBO DO JINÉ ZEMĚ (pojm.: nepoznaný příchod, ozn. 0).
    Zde se setkáváme se dvěma případy. 1. Hrdina přichází domů. Zastavuje se u nějakého řemeslníka: zlatníka, krejčího, ševce a vstupuje k němu do učení. 2. Hrdina se dostává k jinému králi, nechá se najmout do kuchyně jako kuchtík nebo do stáje jako podkoní. Vedle toho můžeme někdy zaznamenat i prostý příchod.
  16. NEPRAVÝ HRDINA SI KLADE NEOPRÁVNĚNÉ NÁROKY
    (pojm.: neoprávněné nároky, ozn. L).
    Přijde-li hrdina domů, nároky si kladou bratři. Jestliže vstoupí do služby v jiném království, nároky předkládá generál, rozvažeč vody aj. Bratři předstírají, že to oni získali žádaný předmět, generál se vydává za vítěze nad drakem. Tyto dvě formy by bylo možno považovat za zvláštní třídy.
  17. HRDINOVI JE ULOŽEN TĚŽKÝ ÚKOL
    (pojm.: těžký úkol, ozn. M).
    To je jeden z nejoblíbenějších prvků pohádky. Úkoly se ukládají i mimo spojení, které jsme právě popsali; tyto případy nás však budou zajímat o něco později. Nyní se budeme věnovat úkolům jako takovým. Tyto úkoly jsou natolik různé, že by každý vyžadoval zvláštní označení. Ted však nemusíme zabíhat do takových detailů. Protože nebude provedeno přesné rozdělení, vypočítáme všechny případy z probíraného materiálu a přibližně je rozdělíme na skupiny. Zkouška jídlem a pitím: sníst jistý počet býků, vozů chleba, vypít velké množství piva (137, 138, 144). Zkouška ohněm: umýt se v rozpálené železné lázni. Tato forma je vždycky spojena s předcházející (137, 138, 144). Zvláštní případy: vykoupat se ve vařící vodě (169). Úkoly k hádání apod.: dát neřešitelnou hádanku (239), vyprávět, vyložit sen (241), říci, o čem krákají vrány u carova okna, odehnat je (247), rozeznat (uhádnout) poznávací znamení carské dcery (192). Úkoly k vybírání: mezi dvanácti stejnými dívkami (chlapci) ukázat tu pravou (219, 227, 249). Schování: schovat se tak, aby ho nikdo nenašel (236). Políbit carskou dceru v okně (179, 182). Vyskočit na bránu (101). Zkouška síly, obratnosti a statečnosti: carská dcera v noci dusí Ivana nebo mu tiskne ruku (198, 136); byl dán úkol zvednout usekané dračí hlavy (171), zajezdit koně (198), podojit stádo divokých kobyl (169); zvítězit nad dívkou bohatýrkou (202), zvítězit nad soupeřem (167). Zkouška trpělivosti: strávit sedm let v cínovém království (268). Úkoly opatřit nebo zhotovit něco: opatřit lék (123), opatřit svatební šaty, prsten, střevíce (132, 139, 156, 169), vlasy mořského cara (137, 240), létající koráb (144), živou vodu (144), postavit pluk vojáků (144), obstarat sedmdesát sedm kobyl (169), postavit za noc palác (190), most k němu (210), přinést "něco do páru k mé věci, kterou neznáš" (192). Úkoly k zhotovení: ušít košili (104, 267), upéci chleba (267); jako třetí úkol v tomto případě ukládá car zatančit. Jiné úkoly: otrhat plody z jistého keře nebo stromu (100,101), přejít po bidle přes jámu (137), "Komu se sama od sebe rozhoří svíčka" (195).
    O tom, jak se tyto úkoly dají odlišit od jiných, velmi podobných prvků, bude pojednáno níže, v kapitole o asimilacích.
  18. ÚKOL JE SPLNĚN (pojm.: splnění, ozn. N).
    Formy splnění pochopitelně přesně odpovídají formám úkolů. Některé úkoly jsou plněny ještě dříve, než jsou zadány, nebo dříve, než se vyžaduje. Např. hrdina nejdříve pozná zvláštní znamení carovy dcery a pak se teprve zadává úkol. Takové případy předběžného řešení nebo splnění budou označovány *N.
  19. HRDINA JE POZNÁN (pojm.: poznání, ozn. Q).
    Hrdina je poznán podle značky, označení (rána, hvězda) nebo podle předmětu, který mu byl dříve předán (prstýnek, šáteček). V tomto případě je poznání funkcí, korespondující s cejchováním a označováním. Hrdina je také poznán podle řešení nebo splnění těžkého úkolu (v tomto případě téměř vždycky předchází nepoznaný příchod); jindy poznání proběhne bezprostředně po dlouhém odloučení. V tomto případě se mohou navzájem poznat rodiče a děti, bratři a sestry atd.
  20. NEPRAVÝ HRDINA NEBO ŠKŮDCE JE ODHALEN
    (pojm.: odhalení, ozn. Ex).
    Tato funkce je většinou spjata s předchozí. Někdy je výsledkem nevyřešeného, nesplněného úkolu (nepravý hrdina nemůže zvednout dračí hlavy). Nejčastěji se vyskytuje ve formě vyprávění. ("A tu carova dcera vyprávěla všechno, jak to bylo.") Někdy se všechny události vyprávějí od samého začátku v podobě poli hádky. Škůdce je mezi posluchači a prozradí se výkřiky nesouhlasu (197). Někdy se zpívá píseň, vyprávějící o minulých událostech a odhalující škůdce (244). Existují i jiné ojedinělé formy odhalení (258).
  21. HRDINA DOSTÁVÁ NOVÉ VZEZŘENÍ
    (pojm.: transfigurace, ozn. T).
    1. Nové vzezření je bezprostředně získáno kouzelnou činností pomocníka (T1). Hrdina se protahuje skrze uši koně (krávy) a dostává nové, krásné vzezření.
    2. Hrdina staví zázračný palác (T2). Sám v paláci žije jako carevič. Dívka se přes noc náhle probudí v zázračném paláci (127). Ačkoliv hrdina v těchto případech nemění vždy své vzezření, přece jen i tady máme před sebou zvláštní případ proměny.
    3. Hrdina si obléká nové šaty (T3). Dívka si obléká nové (kouzelné?) roucho a náhle zazáří nevídanou krásou, nad niž všichni žasnou (234).
    4. Racionalizované a humoristické formy (T4). Tyto formy se zčásti vysvětlují předchozími (jako jejich transformace), a zčásti musí být zkoumány v souvislosti s anekdotickými pohádkami, odkud pocházejí. Vlastní přeměny vzezření v nich nejsou, podvodem se však vyvolává jejich zdání. Příklady: liška vede Kuziňku ke králi, říká, že Kuziňka upadl do škarpy, a prosí o šaty. Dají mu královský oděv. Kuziňka vchází v tomto obleku a je považován za careviče. Všechny podobné případy mohou být formulovány takto: falešné důkazy o bohatství a kráse jsou přijaty jako důkazy skutečné.
  22. ŠKŮDCE JE POTRESTÁN (pojm.: trest, ozn. U).
    Škůdce je zastřelen, vyhnán, přivázán ke koňskému ohonu, spáchá sebevraždu aj. Vedle toho se někdy setkáváme s velkomyslným odpuštěním (Uneg)· Potrestán obvykle bývá pouze škůdce z druhého dějového sledu, první škůdce je potrestán jen v tom případě, když se ve vyprávění nevyskytuje boj a pronásledování. V opačném případě je zabit v boji nebo zahyne při pronásledování (čarodějnice pukne, když se pokouší vypít moře, apod.).
  23. HRDINA SE ŽENÍ A NASTUPUJE NA CARSKÝ TRŮN
    (pojm.: svatba, ozn. W).
    1. Nevěstu a království dostává hrdina bud hned, nebo nejdříve půl království a po smrti rodičů celé (ozn. W**).
    2. Někdy se hrdina jenom žení, ale jeho nevěsta není carova dcera, proto k získání trůnu nedochází (ozn. W*).
    3. Jindy se naopak mluví jen o získání trůnu (ozn. W*).
    4. Jestliže je pohádka krátce před svatbou přerušena novým škůdcovstvím, pak první dějový sled končí zásnubami, slibem manželství (ozn. w1).
    5. Opačný případ: ženatý hrdina ztrácí svou ženu; v důsledku hledání se sňatek obnovuje (ozn. w2).
    6. Hrdina někdy dostává místo ruky carovy dcery peněžitou odměnu nebo kompenzaci v jiných formách (ozn. w0).
Tím se pohádka uzavírá. Je třeba ještě poznamenat, že jisté akce pohádkových hrdinů v jednotlivých případech nelze určit ani přiřadit k žádné z uvedených funkcí. Takových případů je velmi málo. Bud jsou to formy, které nelze pochopit bez srovnávacího materiálu, nebo jsou to formy, přenesené z pohádek jiných typů (z anekdot, legend aj.). Dáváme jim pojmenování nejasné prvky a označujeme je značkou X.
Jaké závěry lze vyvodit z uvedených pozorování?
Nejprve několik obecných závěrů.
Vidíme, že množství funkcí je skutečně velmi omezené. Můžeme napočítat pouze 31 funkcí. V rámci těchto funkcí se skutečně rozvíjí děj všech pohádek našeho materiálu a rovněž i děj velmi četných jiných pohádek nejrůznějších národů. Nadto, jestliže si přečteme všechny funkce tak, jak následují za sebou, uvidíme, s jakou logickou a uměleckou nevyhnutelností vyplývá jedna funkce z druhé. Skutečně, ani jedna funkce nevylučuje druhou. Všechny náleží k jediné stěžejní ose (steržeň), jak jsme o tom již hovořili dříve.
A teď několik dílčích, ale velmi důležitých závěrů.
Vidíme, že značné množství funkcí vystupuje ve dvojicích (zákaz-porušení, vyzvídání-vyzrazení, boj-vítězství, pronásledování-záchrana atd.). Jiné funkce mohou být rozloženy po skupinách. Tak škůdcovství, odchod, začínající protiakce a odchod z domova (A B C á) vytvářejí expozici. Prvky E D F rovněž představují jistý celek. Vedle nich existují jedinečné funkce (odloučení, trest, svatba aj.).
Tyto dílčí závěry prozatím pouze zaznamenáváme. Poznatku, že funkce jsou rozloženy párově, budeme ještě moci použít. Budou se nám hodit i naše obecné závěry.
Musíme nyní přejít k samotným pohádkám, k jednotlivým textům. Otázky, jak lze použít daného schématu na textech, co představují jednotlivé pohádky ve vztahu k schématu, se dají řešit pouze na základě analýzy textů. Opačnou otázku, čím je dané schéma vůči pohádkám, lze řešit ihned. Pro jednotlivé pohádky je jednotkou míry (jedinica merki). Podobně jako látku můžeme přiložit k metru a určit její délku, pohádky lze přikládat ke schématu a tím je určovat. Ze srovnání různých pohádek s daným schématem může být určen i vztah pohádek mezi sebou navzjem. Můžeme již předpokládat, že otázky příbuznosti pohádek, syžetů a variant dostanou díky tomu nové řešení.

26 Doporučujeme čtenáři, aby si před četbou této kapitoly po řadě prohlédl názvy všech vyjmenovaných funkcí a nechávaje stranou detaily všímal si jen toho, co je typograficky zdůrazněno. Taková předchozí zběžná orientace usnadní sledování výkladu.
27 Co rozumíme kouzelným prostředkem a kouzelným pomocníkem, viz str. 44.
28 Autor má asi na mysli druhý význam slova "nedostatok", tj. vada, chyba; stejné je to i s českým "nedostatkem", my však v češtině nemáme částečné synonymum odpovídající ruskému "nedostača", a tak jsme se s dvojznačností českého ekvivalentu bez velkého váhání smířili. (Pozn. překl.)
29 V dalším výkladu budeme mít příležitost definovat hrdinu přesněji.
30 Podrobněji o vzájemných vztazích kouzelných prostředků viz dále.
31 Otázku spojení odrůd probereme šíře v poslední kapitole.